Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie

Ve velmi zajímavém  článku „Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie“ od Tomáše Bílka mě  zaujala pasáž:
Konzistence morálních hodnot  je tedy pro  člověka, který  se nerozhodl pro obětavý život, narušená. Mnozí bojovníci za práva sexuálních menšin si uvědomují  význam  hodnoty  tolerance,  ale schází jim schopnost ocenit hodnoty našich předků či schopnost ocenit hodnotu  cudnosti.

Socialistům  je  vlastní  morální  hodnota  solidarity  s  pracujícími a starostlivost o sociálně slabší, ale uniká jim  hodnota  svobody  jednotlivce.

Komunistům  je vlastní zápas o úplné  sociální  zajištění  a  legitimní  touhu  člověkažít  v  harmonickém  světě,  ale  zcela  postrádají  hodnotu  úcty  k  soukromému vlastnictví, ke svobodě  jednotlivce a nepřípustnosti  nadměrného  přerozdělování.

Nacionalistům  je  vlastní  hodnota sounáležitosti  s  vlastním  národem,  ale chybí  jim  vztah  k  hodnotě  lásky  a  úcty k  národnostním  menšinám.

Konzervativci  19.  století  si uvědomovali hodnotu úcty k vlastnictví a k autoritám, unikala jim však hodnota demokracie,  svobody a  solidarity.

Dnešním  libertariánům  je vlastní hodnota svobody jednotlivce, ale nedochází  jim,  že  liberalismus  není  samospasitelný  a  bez  morálky  nebude funkční. Kořen problému není v  tom, že  lidé jednají  vědomě,  v  každém  jednotlivém rozhodnutí,  proti  svému  svědomí.  Nedůslední zastánci selektivní morálky rozličných  ražení  se  vzájemně  obviňují z  demagogie,  ale  problém  je  spíše v tom, že všichni vyznávají dílčí část morálky na úkor jejich dalších aspektů a tak se  nutně  dostávají  do  vzájemné  kolize.

Zájem  o  vybrané  morální  hodnoty  je totiž  značně podmíněn  vlastním  sobectvím, temperamentem či prostředím, ve kterém se dotyčný pohybuje nebo v minulosti pohyboval. Ve svých důsledcích je tato myšlenka dosti  odvážná,  a  proto  se  ji  pokusím rozvést.  Naznačuje  totiž,  že  zastánci vzájemně  znesvářených  ideologií  jsou nositelé  jedné  společné  pravdy. Každý z nich má však jiný díl téhož „rozděleného koláče“.

Další zajímavé články.

Volby do Evropského pralamentu

V posledním čase je politika pro mě zklamáním za zklamáním. Rétorika komunistů nalevo ať už těch oranžových a nebo červených mě straší. Vajíčka bohužel nejsou řešením a to ani na takto nebezpečný populismus a protichůdné sliby. Mrzí mě, že zneužívají důvěry starších ročníků k manipulaci líbivými slovy.

kducslRozhádanost KDU-ČSL o svou identitu a odklon od mně blízké středopravé konzervativní politiky, mě vysloveně trápí. Humanismus a příliš levicové smýšlení zelených je mi daleké. I když ochrana přírody je mi naopak velmi blízká. Pokud budu poprvé volit do parlamentu ODS tak jen proto, že  budu donucen Jiřím Paroubkem a znechucen vývojem ve své KDU-ČSL.  To na druhou stranu neznamená, že budu kvůli tomu z KDU utíkat. Bez lidí jako Vlastimil Tlustý anebo Václav Klaus se ODS rozhodla zamířit ke středu. Uvidím,  kam se KDU-ČSL vydá s novým vedením anebo co vlastně nabídne Miroslav Kalousek?

Nicméně máme před sebou volby do europarlamentu, které už vysloveně klepají na dveře (5.–6. června)  a ne volby do Poslanecké sněmovny ČR.  Tam si myslím, že stojí za to podpořit kandidáty KDU-ČSL Roithovou a Březinu a ne proto, že jsou hodní a křesťané. To samozřejmě jsou..:-)  Ale hlavně nám dokázali, že jsou pracovití a schopní. Byla by škoda je potrestat za práci jejich stranických špiček. Navíc Jan Březina se pokusil svou kandidaturou na předsedu v posledních vnitrostranických volbách  změnit směřování strany doprava od středu. No  a nevyšlo to.

Důvodů proč je budu volit je více. V první řadě mě oslovila dlouhodobá snaha ochránit děti před nebezpečnými zákoutími internetu, viz. projekt Budulínek a snaha o renezanci rodiny.  Pak konzervativní politika ve smyslu ochrany tradičních hodnot.  Další argumenty jsou pak níže ve videu.

Další videa je možné zhlédnout zde.

Oficiální letáček  ke stažení zde.

Zasuté kameny

Náhled knihy zasuté kameny

Autor: David Floryk
Vydal: Konzervativní klub o.s. 2008

Před časem jsem si objednal tuto knihu.  Když se mi dostala do ruky a já si v ní začal listovat,  netušil jsem, že jí jen tak snadno neodložím. Skoro jsem se nedokázal od ní odtrhnout a několik málo večerů mi byla přítelem.

Obsahem je přehledně podaný život deseti postav konzervativního myšlení.  Forma je lidská a příjemně se čte.  Příběhy mě povzbudily v tom, že snaha má smysl a jít proti proudu není zbytečné. Vždyť vlastně nejdeme sami…

„Od chvíle, kdy minulost přestala osvětlovat budoucnost, bloudí mysl lidí v temnotách“.
Alexis de Tocquville (1805-1859)

Aby mysl nás samých i našich současníků netonula v temnotách, ale aby naopak byla schopna vidět a rozumět souvislostem, které jsou pro nadějeplné utváření budoucnosti podstatné, pokoušíme se vytrvale minulost naší civilizace připomínat a hledat v ní myšlenky, příběhy a osobnosti hodné následování.

K vítězství zla postačí, když dobří lidé nedělají nic
Edmund Burke (1729 – 1797)

Plakátek o knize ke stažení zde