Vzepřít se obrům

Obal vzepřít se obrůmFacing the Giants

Žánr: drama / sportovní
Země: Spojené státy americké 2006
Délka: 111 min


Zprvu to vypadalo na další sportovní příběh, ve kterém se družstvo outsiderů prodere až do finále středoškolského turnaje v americkém fotbalu. Jenže nic není tak, jak na první pohled vypadá.

Ukázka z filmu Vzepřít se obrům

Po šesti letech průměrných až podprůměrných výsledků středoškolského fotbalového týmu, kdy se Grantu Taylorovi nedařilo v práci ani v soukromí, se naplno obrátil k Bohu. Byl psychicky na dně…ve finanční tísni, zjistil že je neplodný a auto již dosloužilo.

Ukázka z filmu Vzepřít se obrům

Film má sice jednoduchou a nepříliš akční zápletku, ale zato jasné a zřetelné poselství. Ve chvíli, kdy hlavní hrdina přestává zoufat a litovat se. Ve chvili, kdy začne celým srdcem hledat Boha se vše začíná měnit. Jeho už dlouho se hroutící život se kvalitativně zlepší. A to ani ne tím, že se mu začne výrazně dařit, ale tím že má na vše spoustu síly. Nalézá novou chuť a elán do života. Bůh se stává tím Kdo mu dává sílu a je jeho záštitou.

Moc sympatické je rozhodnutí týmu Boha chválit vždy a v každé situaci. A to i ve chvíli prohry a to samo o sobě dává člověku poznat nový rozměr svého života. Neboť Bůh je dobrý v každém čase.

Tento snímek velmi doporučuji. Třeba tam nalezneš nějakou drobnou paralelu s tvým životem. Možná podobný příběh žiješ právě teď…

Ptal jsem se cest

Titulní strana knihy

Jelikož jsem se čím dál tím víc setkával s různými články P. Halíka a ještě více s velmi různorodými pohledy na jeho život, rozhodl jsem si, že si ho poslechnu. Nedávno měl přednášku v Plzni, ale bohužel jsem se tam nedostal. Naskytla se mi za krátko možnost přečíst si knihu a tímto způsobem jít přímo ke zdroji.


Autor : Jan Jandourek (Tomáš Halík)
Vydalo: Nakladatelství Portál v Praze roku 1997

Oficiální anotace:

Osobní svědectví o hledání vlastní cesty v duchovním životě, ve filozofii i v soudobé společnosti. Životopisný rozhovor, který kromě osobních témat reflektuje také vývoj v české společnosti a církvi. Dětství Tomáše Halíka je spojeno se vzpomínkami na otce – knihovníka a editora Čapkových spisů. Následují studentská léta, charakterizovaná zájmem o historii a literaturu, studium sociologie, účast ve studentském hnutí 60. let a krátký pobyt v Anglii. V další části Tomáš Halík líčí svou konverzi, tajné studium teologie, kněžské svěcení a působení v roli psychoterapeuta. Před a polistopadové období je spojené s přípravou Desetiletí duchovní obnovy, se situací svobodné církve. Čtenář v knize nalezne i vzpomínky na významné osobnosti jako Jiří Reinsberg, Josef Zvěřina, Václav Benda nebo zamyšlení nad tématy jako je Jungova hlubinná psychologie, krize víry, sekularizace, Nietzscheho filozofie smrti boha a dalšími.

Můj pohled:

Kniha je psána formou poutavých rozhovorů plných hloubky a nutících čtenáře přemýšlet, nejen nad cizími výrazy. Zaujala mě některá témata, která jsem dřív míjel bez povšimnutí. Knihu jsem si „rozdávkoval“ a ve většině případů se do ní ponořil před a nebo po svém denním čtení Písma…což je super čas.:-)

Rozhovory mě velice obohatily. Dozvěděl jsem se obrovské množství nejen historických informací z prostředí, do kterého jsem doposud neměl možnost nahlédnout, ač jsem už mnoho slyšel o podzemní církvi v době totality.

Názory P. Halíka mě v mnohém oslovily, ač se v některých pohledech rozcházíme. Dneska už vím, že P. Halík není ztělesněným Ďáblem, který chce za každou cenu rozvrátit církev, které jsem součástí…:-) Rozhodl jsem se vám vybrat některé z úryvků, které mě zaujali:

Co je fanatik

Ač jsem bral a beru mnoho věcí velmi vážně, opravdovým fanatikem jsem ve svém životě nikdy nebyl. Před fanatismem chrání člověka poměrně spolehlivě tři věci: vzdělání, smysl pro humor a schopnost nepřehlédnout za hradbou idejí konkrétní živé lidi; tomu poslednímu by se také trochu otřele dalo říci láska k lidem. A dá-li člověk na druhé, pomůže i „supervize“, zpětná vazba od lidí, kterých si vážíme.

Rozluka učitele s žákem

Občas se ptám, jak sám budu zvládat chvíle, kdy se moji žáci se mnou rozejdou, aby se rozlétli třeba úplně opačným směrem, než který jsem od nich vědomě i podvědomě očekával. Nemohu dělat nic víc než si stále uvědomovat, že láska zahrnuje naprostý respekt k svobodě druhých, že právě tím se pravá láska odlišuje od sebelásky.

Rady zkušeného ďábla

Rady zkušeného ďábla

Poprvé jsem četl tuhle knihu asi v roce 2004 a hodně mě oslovila. Díky ní jsem mohl spatřit spoustu věcí ve svém životě, které byly potřeba vydat Bohu. Nyní jí čtu po třetí a i teď mě v mnoha ohledech přivádí k zamyšlení.

Autor: C.S. Lewis [Bibliografie]

Vydáno: Návrat domů 2002

Krátce o autorovi:

Clive Staples Lewis se narodil 29. listopadu 1898 Belfastu. Tento Irský spisovatel je známý jako C. S. Lewis a byl jedním z nejúspěšnějších autorů moderní britské historie.

Jeho dobrým přítelem byl J. R. R. Tolkien (Hobit, Pán prstenů), pod jehož vlivem konvertoval od ateismu ke křesťanství. Křesťanství mělo pro Lewise obrovský význam, mnoho jeho fantasy děl je chápáno jako určitá alegorie křesťanské víry.

Zemřel 22. listopadu 1963 v Oxfordu a zanechal za sebou mnoho cenných literárních děl (např. Letopisy Narnie).

Oficiální Anotace:

Lewisovu nejúspěšnější knihu není třeba obšírněji představovat: jde snad o nejvtipněji podané reálie „ze života pokušitelů“. Hlavní postavou příběhu je zkušený ďábelník, který formou dopisů a instrukcí radí elévovi v pokušitelském úřadu. Spojenými silami se pokouší zničit život konkrétního člověka. Lewis bravurně vystihl to, s čím se každý z nás ve svém životě denně setkává: pohrdání druhými, pokrytectví, zákonictví, pocit výjimečnosti, pocit mimořádné svatosti, propady do depresí, skepse a pochybnosti.

Rady zkušeného ďábla jsou nejenom vtipným čtením, nýbrž nám umožní nahlédnout více do zákulisí duchovního světa…

Můj pohled :

Kniha je psána formou dopisů zkušeného ďábla, strýce Zmarchroba, svému synovci Tasemníkovi, začínajícímu pokušiteli. Strýc radí jak svádět a pokoušet oběť jeho synovce v každodenním životě, jak využívat každé situace k odtažení člověka od Boha…

Nejvíc ze všeho mě oslovuje neustálá aktuálnost knihy. Člověk stále dokola bojuje s několika základními problémy. Moc mě těší, že když to mohli přede mnou s Pánem ustát jiní lidé, tak proč ne já? Navíc, když On je tak milosrdný?

Líbí se mi, jak autor popisuje pohled na život a na smrt. Pokud nám zemře někdo blízký, tak se na to vždy díváme jako na bolestnou tragedii. Díky této knize jsem si uvědomil, že opravdovou tragédii není to, že člověk zemře, ale to jak zemře. Ne jakým způsobem, ale jestli nezemřel v Kristu. Jestli nepoznal Ježíše…jestli se nenaučil milovat. Někdy totiž může být smrt člověka obrovskou prohrou pekla…a obrovským vítězstvím zemřelého. Je to nový začátek nového života. Vždyť smrt by měla být cestou do náruče Boží.

Často jsem slýchal, že kdyby Bůh byl, tak by nedopustil, aby umíraly děti. Netvrdím, že smrt dítěte není hrozná a bolavá. Tvrdím, že je to prohra ďábla…neboť milosrdný Bůh si vzal nevinné dítko k sobě…aniž by se muselo osvědčit, žít dobrý život a zápasit s hříchem. Bůh má svůj plán..vidí dál a já mu chci důvěřovat.

Kniha je studnicí poznání postavená na biblickém základu! Doporučuji každému!