Pomsta za jesle…

Další  úryvek z perfektního článku tentokráte z pomyslného pera Štěpána Nováka (Konzervativní Listí)

Když žijeme jako společnost na dluh, kdo to zaplatí? Naše děti, ale je jich tak  málo, že nemohou unést takové zatížení.  Můžeme  se  pak  divit,  že  se  mladá generace, kterou staří nevychovali a  jen neúměrně zatížili, bude chtít zbavit starých,  kteří  jsou  překážkou  jejich  blahobytného života,  jaký jim byl ukázán rodičovskou  generací jako ideál?

Jeden  předstupeň  generační  války  u  nás  už dávno  kvete:  máme  světový  primát  v „pohřbech bez pohřbů“– kremací bez rozloučení. To významně  svědčí o vztahu ke  starší generaci. Kdysi  se vyprávěl vtip  s hluboce  pravdivým  obsahem:  Co je to domov důchodců? Pomsta za jesle.  Není možné ve  stejném stylu definovat eutanazii jako pomstu za potrat?

Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie

Ve velmi zajímavém  článku „Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie“ od Tomáše Bílka mě  zaujala pasáž:
Konzistence morálních hodnot  je tedy pro  člověka, který  se nerozhodl pro obětavý život, narušená. Mnozí bojovníci za práva sexuálních menšin si uvědomují  význam  hodnoty  tolerance,  ale schází jim schopnost ocenit hodnoty našich předků či schopnost ocenit hodnotu  cudnosti.

Socialistům  je  vlastní  morální  hodnota  solidarity  s  pracujícími a starostlivost o sociálně slabší, ale uniká jim  hodnota  svobody  jednotlivce.

Komunistům  je vlastní zápas o úplné  sociální  zajištění  a  legitimní  touhu  člověkažít  v  harmonickém  světě,  ale  zcela  postrádají  hodnotu  úcty  k  soukromému vlastnictví, ke svobodě  jednotlivce a nepřípustnosti  nadměrného  přerozdělování.

Nacionalistům  je  vlastní  hodnota sounáležitosti  s  vlastním  národem,  ale chybí  jim  vztah  k  hodnotě  lásky  a  úcty k  národnostním  menšinám.

Konzervativci  19.  století  si uvědomovali hodnotu úcty k vlastnictví a k autoritám, unikala jim však hodnota demokracie,  svobody a  solidarity.

Dnešním  libertariánům  je vlastní hodnota svobody jednotlivce, ale nedochází  jim,  že  liberalismus  není  samospasitelný  a  bez  morálky  nebude funkční. Kořen problému není v  tom, že  lidé jednají  vědomě,  v  každém  jednotlivém rozhodnutí,  proti  svému  svědomí.  Nedůslední zastánci selektivní morálky rozličných  ražení  se  vzájemně  obviňují z  demagogie,  ale  problém  je  spíše v tom, že všichni vyznávají dílčí část morálky na úkor jejich dalších aspektů a tak se  nutně  dostávají  do  vzájemné  kolize.

Zájem  o  vybrané  morální  hodnoty  je totiž  značně podmíněn  vlastním  sobectvím, temperamentem či prostředím, ve kterém se dotyčný pohybuje nebo v minulosti pohyboval. Ve svých důsledcích je tato myšlenka dosti  odvážná,  a  proto  se  ji  pokusím rozvést.  Naznačuje  totiž,  že  zastánci vzájemně  znesvářených  ideologií  jsou nositelé  jedné  společné  pravdy. Každý z nich má však jiný díl téhož „rozděleného koláče“.

Další zajímavé články.