Slibujeme víc než si myslíte TOP09

Dobrý den,
před volbami jste slibovali, že nebudete zvyšovat přímé daně a zavádět daně nové. Ba naopak budete daňový systém zjednodušovat. Místo toho dnes ordinujete svým voličům snížení odpočitatelné položky na dítě a daňového poplatníka…ve jménu úspor. Místo zjednodušení daňového systému budete předepisovat novou daň na stavební spoření. Na druhou stranu zdanění hazardu ať už na úrovni heren či velkého molocha jako je sazka vás nechává poměrně klidnými.

Ale co vám mám ještě více  za zlé je neschopnost dohodnout se na koaliční úrovni, tak aby vaše vláda mohla mít důvěru nás občanů. Celkově na mě působíte, tak že jste nebyli připraveni přijmout zodpovědnost za tuto zemi. Kromě ad-hoc plošných škrtů (tedy kromě ponechání porodného nepracujícím spoluobčanům) působí celá koncepce chaoticky. Největší položkou rozpočtu jsou důchody a ty se přitom budou zvyšovat…náklady přes 14mld Kč. Naopak lidem v produktivním věku seberete peníze, aby měli ještě méně dětí než měli do teď.

Omezíte tak zadlužování země co se peněz týče, ale zadlužíte nás generačně co se do počtu poplatníků týče. Myslím si, že svojí politikou ohrožujete českou pravici a zapříčiníte vzestup pro starší občany líbivých Bohuslavů Sobotků a podobných pánů přerozdělovačů. Kteří přijdou zachraňovat rozezlený prostý lid.. Lidi se někdy chovají podobně jako ovce. Husák zvýšil sociální dávky a stoupla porodnost. Vy lidi vyděsíte někdy absurdními škrty a stoupne leda tak potratovost. A prosím napište mi zda opravdu věříte tomu, že v penzijním fondu si naspořím během produktivního věku dostatek na celou dobu penze (i když odhlédnu od možnosti krachu fondu a následné ztráty výnosů z vkladů…pak je tu ještě inflace)…pokud tu nebude dostatek daňových poplatníků, kteří na mě budou platit.

Nebo udělejte zázrak a zařiďte ať nemusím odvádět jako zaměstnanec téměř 50% peněz, které za mě zaplatí zaměstnavatel…pak mi zbude dostatek na kupování státního dluhu formou penzijního spoření.

S pozdravem Stanislav Šec <><

Pomsta za jesle…

Další  úryvek z perfektního článku tentokráte z pomyslného pera Štěpána Nováka (Konzervativní Listí)

Když žijeme jako společnost na dluh, kdo to zaplatí? Naše děti, ale je jich tak  málo, že nemohou unést takové zatížení.  Můžeme  se  pak  divit,  že  se  mladá generace, kterou staří nevychovali a  jen neúměrně zatížili, bude chtít zbavit starých,  kteří  jsou  překážkou  jejich  blahobytného života,  jaký jim byl ukázán rodičovskou  generací jako ideál?

Jeden  předstupeň  generační  války  u  nás  už dávno  kvete:  máme  světový  primát  v „pohřbech bez pohřbů“– kremací bez rozloučení. To významně  svědčí o vztahu ke  starší generaci. Kdysi  se vyprávěl vtip  s hluboce  pravdivým  obsahem:  Co je to domov důchodců? Pomsta za jesle.  Není možné ve  stejném stylu definovat eutanazii jako pomstu za potrat?

Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie

Ve velmi zajímavém  článku „Proč nalézají legitimitu vzájemně nesmiřitelné ideologie“ od Tomáše Bílka mě  zaujala pasáž:
Konzistence morálních hodnot  je tedy pro  člověka, který  se nerozhodl pro obětavý život, narušená. Mnozí bojovníci za práva sexuálních menšin si uvědomují  význam  hodnoty  tolerance,  ale schází jim schopnost ocenit hodnoty našich předků či schopnost ocenit hodnotu  cudnosti.

Socialistům  je  vlastní  morální  hodnota  solidarity  s  pracujícími a starostlivost o sociálně slabší, ale uniká jim  hodnota  svobody  jednotlivce.

Komunistům  je vlastní zápas o úplné  sociální  zajištění  a  legitimní  touhu  člověkažít  v  harmonickém  světě,  ale  zcela  postrádají  hodnotu  úcty  k  soukromému vlastnictví, ke svobodě  jednotlivce a nepřípustnosti  nadměrného  přerozdělování.

Nacionalistům  je  vlastní  hodnota sounáležitosti  s  vlastním  národem,  ale chybí  jim  vztah  k  hodnotě  lásky  a  úcty k  národnostním  menšinám.

Konzervativci  19.  století  si uvědomovali hodnotu úcty k vlastnictví a k autoritám, unikala jim však hodnota demokracie,  svobody a  solidarity.

Dnešním  libertariánům  je vlastní hodnota svobody jednotlivce, ale nedochází  jim,  že  liberalismus  není  samospasitelný  a  bez  morálky  nebude funkční. Kořen problému není v  tom, že  lidé jednají  vědomě,  v  každém  jednotlivém rozhodnutí,  proti  svému  svědomí.  Nedůslední zastánci selektivní morálky rozličných  ražení  se  vzájemně  obviňují z  demagogie,  ale  problém  je  spíše v tom, že všichni vyznávají dílčí část morálky na úkor jejich dalších aspektů a tak se  nutně  dostávají  do  vzájemné  kolize.

Zájem  o  vybrané  morální  hodnoty  je totiž  značně podmíněn  vlastním  sobectvím, temperamentem či prostředím, ve kterém se dotyčný pohybuje nebo v minulosti pohyboval. Ve svých důsledcích je tato myšlenka dosti  odvážná,  a  proto  se  ji  pokusím rozvést.  Naznačuje  totiž,  že  zastánci vzájemně  znesvářených  ideologií  jsou nositelé  jedné  společné  pravdy. Každý z nich má však jiný díl téhož „rozděleného koláče“.

Další zajímavé články.