Svědectví o koupi auta

Chtěl bych Vám povyprávět, jak se náš dobrý Bůh stará o svůj lid. Jsme jako dítka v dlaních Otce, ale ne vždy to máme na paměti.

Krátce po té co jsem uvěřil, bylo snadné důvěřovat Bohu. Bral jsem to jako samozřejmost. Modlil jsem se, za každé své sebemenší rozhodnutí a stejně přirozeně jsem i děkoval za zázraky, které Bůh učinil. Nevím co se během let stalo, ale je pro mě v této době těžší důvěřovat Bohu. Hmm..a vlastně nemám pro to ani nejmenší důvod. Když volám vyslyší mě…pohladí mě jako malého kluka a v tu chvíli vím, že o mě stojí a že mu patřím. Zápasím sám se sebou a s tím, že si věci chci dělat po svém. No, ale nebudu už víc filozofovat a přímo k věci.

Konec srpna byl plný stresu, příprav na zkoušky a obav z toho co bude, když je neudělám. Co když mě vyhodí? To byly myšlenky, které se mi honily hlavou. Vždy když bylo nejhůř tak jsem prosil o milost. Vždy, když jsem podrážděně na někoho vyštěkl prosil jsem o odpuštění a milost. Byl to čas, kdy moc času a hlavně chuti na modlitby nebylo. Chvílema mě připadalo, že se vše hroutí. Spousta závazků a povinností všeho druhu…ech fuj..to jsou teda prázdniny. Kromě zařizování a papírování jsem musel řešit i to co bude, až nám propadne technická na naší dosluhující škodověnce. Čím se moji rodiče (Oba jsou už důchodci) budou z malého města přemisťnovat do obchodů. Za co si koupíme auto? Co uděláme s tím starým, když se musí ekologicky zlikvidovat? Kde vzít peníze? Prostě hlava, jak pátrací balón.

Už nás tlačil čas a ne a ne sehnat levné auto, tak aby aspoň 2 roky bylo slušně pojízdné. Začal jsem se modlit k Pánu. Nic se nedařilo. Do Plzně na zkoušku jsem přijel a špatně jsme se s učitelem dohodli a tak jsem tam jel zbytečně. Z druhé zkoušky jsem měl velmi špatný pocit. Byl jsem unavenej z cestování… Horní Jiřetín->Plzeň Plzeň->Horní Jiřetín a zase znova a znova. Remcal jsem kolik peněz mě to stojí a už jsem se začínal litovat. Vzpoměl jsem si na remcali na poušti..:-) Honem rychle jsem začal Pána chválit. :-) Okamžitě se mi ulevilo a přišly nové síly.

Ač jsem byl hrozně unavený s radostí jsem se jel podívat na internetu pěkně vypadající škodovku. Měl jsem jasný a zřetelný pocit, že jí koupíme a že to je určitě to pravé. Tak jsem se hrozně těšil, že to všechno klapne a bude o starost méně. Modlil jsem se a řekl jsem Bohu: „Otče tak pokud tohle neni to nejlepší od tebe tak nám zavři cestu.“ Dorazili jsme na místo a byl to hroznej…předraženej vrak. Ech..vnitřně jsem zuřil a zlobil jsem se! Kolik jsme promarnili času! Kolik peněz za cestování a nic z toho!!!

Dalo mi fušku než jsem si vzpoměl, že Bůh ví co dělá a že se o nás dobře stará.Tak nezbylo než se uklidnit. Dal nám přece fajn sousedy, kteří autům rozumí a ochotně nás vždy odvezli k prodejcům aut. No a pak nám poslal do cesty i slušného prodejce. Na netu mi padl do oka Favorit, ač jsem hledal 120-ku s tažným zařízením a dobrou kastlí. Na fotce vypadal pěkně. Rok výroby 1993 a 1,5 roku do technický. A cena? Jen 12tis!!!! Pomodlil jsem se a jeli jsme. Setkali jsme se s příjemným pánem, pro kterého to auto byl mazlíček (Mělo i jméno Bohouš..:-)). Výborně se o něj staral a měl ho 7let pěkně garážovaného a opečovávaného. Nemohl jsem uvěřit svým očím!!! Tohle by mě v životě nenapadlo! Když nám k tomu dával spousty věcí na víc, tak jsem si vzpomněl na Boží Slovo. Bůh nejen, že slyší volání svých dětí, ale dá míru natřesenou vrchovatou!!!! A tak nelze jinak než říct!!! Sláva tobě Bože neboť ty jsi štědrý!!! Sláva tobě, že i každá maličkost i materiální ti stojí za to, aby jsi se k nám sklonil!!! Díky tobě Pane! Ty víš co je pro mně nejlepší a ty víš, kdy je vhodná doba! Odpusť, když o tom ve své pýše pochybuji.

Je tak snadné zapomínat na to, co pro nás Bůh dělá každý den. Je tak těžké nebýt zahleděný sám do sebe a do svých problémů. Je tak hloupé nedůvěřovat Tomu, kdo nás do detailu zná… neboť nás stvořil.

Standa<><

PS: Jo a pro naší starou škodověnku si tento pátek přijede kupec… ví, že je to vrak, ale i tak jí chce. :-)