Vývojový cyklus softwaru

  1. Programátor píše kód, o němž se domnívá, že je bez chyb.
  2. Program je testován a je nalezeno 20 chyb.
  3. Programátor opraví 10 z nich a testovacímu oddělení vysvětlí, že 10 zbylých chyb nejsou vlastně chyby.
  4. Testovací oddělení zjistí, že 5 z provedených oprav nefunguje a objeví 15 nových chyb.
  5. Krok 3 a 4 se opakuje třikrát.
  6. Kvůli marketingovému tlaku a velmi předčasnému ohlášení softwarového produktu, které vycházelo z velice optimistického časového plánu, je program nakonec uvolněn.
  7. Uživatelé najdou 137 nových chyb.
  8. Původní programátor, který vyinkasoval odměnu, není nikde k nalezení.
  9. Nově sestavený vývojářský tým opraví téměř všech 137 chyb, ale zanese do programu 456 nových.
  10. Původní programátor zasílá testovacímu oddělení pohlednici z Fidži. Testovací oddělení kapituluje.
  11. Společnost přebírá konkurenční firma, která koupi financuje ze zisku ze svého nejnovějšího softwaru, který obsahoval 783 chyb.
  12. Správní rada zvolí nového generálního ředitele. Ten zaměstná nového programátora, aby program od základu předělal.
  13. Programátor píše kód, o němž se domnívá, že je bez chyb.

Převzato z : http://www.jaros.in/item/vyvojovy-cyklus-softwaru

Úryvek z přednášky Steve Jobse studentům Stanfordu

Nejsem právě velkým milovníkem firmy Apple a ani obdivovatelem Steve Jobse, ale také bych nezpochybňoval úspěchy, které firma či tento muž dokázali dosáhnout. Při čtení knihy „Jak myslí Steve Jobs“ od Leander Kahney mě však zaujal jeho pohled na život…

“Nikdo nechce zemřít. Dokonce ani ti, kdo se chtějí dostat do nebe, nechtějí umírat, aby toho dosáhli. A přece je smrt místem, kam směřujeme všichni. Ještě nikdo jí nunikl. A tak je to správné, protože Smrt je s velkou pravděpodobností tím nejlepším vynálezem Života. Je to v Životě hybná síla změny. Odklízí staré a uvolňuje cestu pro nové.

Právě teď jste tím novým vy, ale zanedlouho se postupně stanete tím starým a budete odklizeni. Omlouvám se, že jsem tak dramatický, ale taková je prostě pravda.

Máte omezený čas, tak ho nemarněte tím, že byste žili život někoho jiného. Nenechte se vehnat do pasti a nežijte podle výsledků úvah jiných lidí. Nedovolte, aby se váš vlastní vnitřní hlas utopil v hluku názorů ostatních. A co je nejdůležitější, mějte odvahu následovat své srdce a intuici. Ty už nějakým způsobem vědí, čím se opravdu chcete stát. Všechno ostatní je podružné.”

K „povodňové“ stokoruně si rodiče připlatí ještě dvacku za každé dítě…

Vážení přátelé,
opět si nemůžu odpustit reakci….

Tento článek mě tak nějak mluví z duše… tady přeci nejde o 20Kč/měsíčně tady jde o princip. Politika bez principů a ideí nemá žádný smysl…stejně tak iracionální daně a škrty bez koncepce.

Již tak společensky znevýhodněné rodiny jsou uráženy návrhem, který neříká nic jiného než:

Jsou povodně a tak ti co pracují „musí být solidární“ s oblastmi co jsou postižené. A ti z nich co mají děti musí být solidární více a to, každý podle toho kolik jich má…vždyť už jsou zvyklí se obětovat, tak nebudou tolik křičet ani nyní.

Na vynucenou solidaritu ze strany ČSSD jsem zvyklý, ale od tzv pravicové vlády jsem to nečekal…na druhou stranu zdanění hazardu dle Evropských „standardů“ může klidně počkat do roku 2012…na tzv. systémové a koncepční řešení.
Jistě těch pár korun nikoho z nás nezabije…i dočasné zvyšování přímých daní bych tak nějak zkousnul, ale opravdu nedokážu pochopit proč by měli být rodiny solidárnější než jiní.
Pokud přistoupím na zvýšení daní, pak těch nepřímých.  Neholedbaly se strany současné koalice tím, že nebudou člověka trestat za práci?
Pokud už by bylo tak zle, že by to nešlo bez zvýšení přímých daní, pak bych se určitě nevydával cestou většího zatížení rodin z dětmi, ale například sjednocením odpočitatelné položky na dítě a poplatníka na  člena rodiny. Řekněme, že by byla jedna odpočitatelná položka například ve výši 1700Kč.  To by bylo jasné a zřetelné prorodiné gesto… a nebylo by to také zjednodušením daňového systému?
V závěru si dovolím tvrdit, že žádná země nemá budoucnost bez dětí. Žádná země nemá budoucnost bez rodin, které mají čas na své děti, aby se jim mohli věnovat a dobře je vychovávat. Celospolečenská neúcta k rodině je zjevná i v chování státu ..tento signál je bohužel jedním z mnoha.
Mnohem rozumnějším řešením by bylo zamezit daňovým únikům v loteriích, hernách a na pohonných hmotách….až pak zvedat daně.  Ale zvyšovat  daně nestojí takové úsilí přemýšlet.